Střípky vzpomínek na br. faráře Adriana Mikoláška

Pokud se člověk do něčeho narodí, tak to vnímá jako danou věc a vůbec nepřemýšlí, že to může být třeba i jinak. Pro mě byla takovou daností rodina Mikoláškova na faře ve Dvakačovicích. Bratr farář Mikolášek mě křtil (to si samozřejmě nepamatuju) a v roce 1985 konfirmoval. Na konfirmační cvičení jsme chodili tři, ještě Jan Brych z Hrochova Týnce a Evžen Stuber z Ústí nad Orlicí, synovec br. faráře. Honza byl o rok starší, Evžen o rok mladší, docela jsme se všichni zkamarádili. Konfirmační cvičení byla zajímavá, probírala se hlavně Bible, já jsem hodně znal z nedělní školy a toto bylo pro mě rozšiřující. Br. farář po nás chtěl znát hodně biblických veršů zpaměti (v kralickém znění), ty jsme si označovali v Bibli barevně a mnoho z nich si pamatuji dodnes. Toto dnes faráři po dětech snad ani nesmějí chtít (to by mohlo být týrání ☺). Probírala se i historie křesťanství, naopak katechismus jako takový se neprobíral vůbec. Po konfirmaci se Stuberovi odstěhovali na Slovensko a od té doby jsem se s Evženem sešel jen dvakrát – na pohřbu br. faráře ve Dvakačovicích a na pohřbu paní farářové v Pusté Rybné v roce 2015. 

Bratr farář měl každou neděli bohoslužby, jako děti jsme odcházeli po druhé písni před kázáním do „nedělky“. Nedělní školu učila paní Stodolová, její dcera Blaženka (později farářka) nebo paní farářová Mikolášková. Nedělka byla ve farní kanceláře (pokud byly bohoslužby v kostele) nebo v obýváku Mikoláškových (pokud byly bohoslužby v sále). Do nedělky chodily pravidelně jen děti ze 2 rodin Vyskočilových, další hodně nepravidelně a oživením vždy byla účast návštěv z rodin Mikoláškových, hlavně našich vrstevníků Zorky a Honzy z Brna a Blandy z Pardubic. Pokud byl br. farář někde na cestách, tak domluvil záskok některého jiného faráře, pravidelným hostem býval farář Jan Kantorek z Chrudimi. Br. farář vždy cca měsíc před Vánocemi připravoval dětskou besídku, která byla ve Dvakačovicích tradičně na 2. svátek vánoční. To nejenom, že obešel všechny rodiny s dětmi a dětem vybral básničku nebo rozdělil nějaké pásmo, ale pak je znovu navštěvoval a učil je to přednášet. Jako dětem se nám to samozřejmě moc nelíbilo…(„tady musíš poklesnout hlasem…, tady delší slabiku…, tady nádech“ atp.). Dnes to ale již chápu a podobným způsobem si dělám značky v textu, když mám čtené bohoslužby. Na besídce tak ale bylo mnoho dětí, které jinak do kostela za celý rok nepřišly, děti na besídce obdržely balíček a také knížku, do které každému napsal osobní věnování k Vánocům. 

Vzpomínám, že br. farář měl trabanta a pak tmavě červenou škodovku. Státní poznávací značka začínala ACA, číslo již nevím, tehdy vůbec nebylo běžné, aby na Chrudimsku měl někdo pražskou značku, toto byla rarita. Nelze taky zapomenout na startování auta a rozjezdy p. faráře – vždycky to vytočil do vysokých otáček.

Při vysluhování sv. Večeře Páně br. farář citoval biblické verše, toto stále považuji za nejlepší způsob vysluhování a mrzí mě, že dnes to takto již většina farářů nedělá. 

Po vydání nového zpěvníku (snad to bylo v roce 1980) br. farář v rámci ohlášek při bohoslužbách učil přítomné nově zařazené písně a některé z nich i „zdomácněly“.

V 80. letech zavedl br. farář  na 2. neděli v měsíci od 14. hodin tzv. vzdělavatelné besedy, kam zval různé hosty.

Br. farář uměl hodně jazyků (jednou jsem se ho na to ptal a napočítali jsme jich    více než 10), hodně cestoval a také organizoval zájezdy. Pamatuji se, že asi v roce 1980 byl zájezd do Polska (ještě před výjimečným stavem v Polsku). Pravidelné kontakty měl s evangelíky z východoněmeckého Gubenu. Já jsem se zúčastnil zájezdu do Západního Berlína do původně českého sboru v Rixdorfu. To bylo koncem září 1989, několik týdnů před pádem Berlínské zdi. V té době br. farář také navázal přátelství s podobně cestovatelsky založeným farářem Rogerem Foehrlem z Furdenheimu u Štrasburku. Cílem obou farářů bylo vytvořit partnerství mezi sbory. Francouzská delegace navštívila Dvakačovice myslím v lednu 1990, do Francie jel seniorátní pěvecký sbor a někteří členové sboru v květnu 1990. Mnozí z nás pak v dalších letech jezdili do této oblasti na práci do rodin soukromých zemědělců. Byli to nejen členové církve, ale přes br. faráře se tam protlačili mnozí, kteří neměli s církví nic společného, někteří byli i vyznání komunistického a najednou jen využili příležitosti (a dobroty br. faráře).

Vzpomínám také, že br. farář vystoupil na ustavující schůzi Občanského fóra v Hrochově Týnci v listopadu 1989 ve zcela zaplněném sále místního kina, což tehdy nebylo vůbec běžné, aby farář veřejně promluvil. Hned po něm si vzal slovo také místní katolický farář.

Vzpomínám na oslavu společných 70. narozenin s farářem Zdeňkem Joklem, která se konala jako sejití sboru v březnu 1991 v neděli odpoledne na faře ve Dvakačovicích.

Koncem roku 1991 začal mít br. farář zdravotní problémy a začal chodit po vyšetřeních v nemocnici. Vzpomínám, jak v ohláškách oznámil další pobyt v nemocnici a při loučení mu jedna sestra přála, ať vše dobře dopadne. Br. farář odpověděl: „Nebojte, dobré to bude v každém případě.“ Asi tušil, že je to vážné. Následně byl na operaci a pak byl propuštěn domů. Br. faráře jsem krátce navštívil. Říkal, že už nemá na světě moc času a musí ještě uspořádat mnohé věci, v době mé návštěvy přebíral věci v knihovně. Vyslovil přání, aby po něm přišel do Dvakačovic mladý farář, nejlépe s rodinou a věnoval se především dětem a mládeži. Vzpomínám, že po bohoslužbách (bylo to asi první neděli v březnu 1992 a měla je tehdy s. farářka Jana Mikolášková) se přišel pozdravit s přítomnými a že jsme mu přáli k jeho 71. narozeninám. To bylo naposledy, br. farář pak zemřel. Za zmínku jistě stojí, že následující neděli po úmrtí br. faráře byly vysílány v Československém rozhlase evangelické bohoslužby z Pardubic, kázal br. f. Jaroslav Nečas. Bylo domluveno, že je budeme takto ve Dvakačovicích poslouchat přes radiopřijímač. V ohláškách v Pardubicích bylo mj. oznámeno úmrtí br. faráře Mikoláška, takže to vlastně bylo oznámeno celorepublikově. Na pohřbu byl plný kostel, mnoho farářů z ČCE i z jiných církví. Rakev byla doprovázena z kostela ke hřbitovu a následně byla převezena ke zpopelnění, při vycházení z kostela a po dobu průvodu jsem na věži kostela zvonil na zvon.

V roce 2019 jsme byli s rodinou na dovolené poblíž chorvatského Omiše. Byli jsme také na výletě lodí na ostrově Brač ve 2 městech. Vzpomínal jsem, že na tomto ostrově blíže Splitu je rodiště br. faráře, do Sutivanu ale žádná loď nejezdila.

PS: Po revoluci (spíše až po roce 2000) bylo v ČCE zpracováváno téma života církve v období totality. Vyšlo několik publikací s názvem „Cesta církve“ zabývajících se různými tématy a okruhy. Jedno téma také bylo „ČCE v agenturním rozpracování StB“. V této publikaci jsou popisovány tlaky ze strany StB na členy ČCE a především faráře. Publikace se nevyhýbá ani otázce spolupráce evangelíků s StB. Někteří spolupracovali dobrovolně na základě ideových pohnutek, někteří k tomu byli donuceni na základě kompromitujících skutečností (výstižněji: vydírání) a někteří na základě poskytnutých výhod. Z publikace vyplývá, že se StB zabývala také br. f. Mikoláškem. V publikaci je psáno především o tom, že br. f. Mikolášek je považován za osobu nepřátelskou režimu. Následně je však bez dalšího vysvětlení br. farář veden jako agent StB. Neumím si dost dobře představit, že by br. farář na někoho donášel a byl za to odměňován. Jak z nepřátelské osoby může být spolupracovník mi není dosud jasné. Nevím, jestli se tím někdo zabýval a zdali to lze objasnit.

Ve Džbánově 1.3.2021                   Jaromír Vyskočil (nar. 1971)