Vzpomínka první – Rovná páteř
Když jsme s Bohdanem začali bydlet v Radlicich, býval táta často u nás. Jednou odcházel večer na vlak a vyzval mně, abych ho vyprovodila. Někde uprostřed železniční lávky – přechodu ke smíchovském nádraží ‐ mi uprostřed hovoru řekl: aby ses nehrbila, musíš dávat ramena dolů ne nahoru…Nikdy mi nikdo tak bezprostředně  a dobře neporadil…

Vzpomínka druhá – Rovná páteř
Když po mně na bohoslovecké fakultě chtěli – jako podmínku nevyloučení ze studia – abych se písemně distancovala od Bohdanovy písně Ticho, kterou zazpíval v lednu 1972 jako host Spiritual Kvintetu na koncertu v Jirchářích, poradil mi táta, že a jak mám napsat odmítnutí. Jsem mu za to neskonale vděčná…

Vzpomínka třetí – Jaro
5.března 1992 v den tátových  71.narozenin – jeho posledních- jsme byli spolu na dvakačovické faře sami. Seděli jsme ráno v kuchyni a povídali si. Na stole byly ve vázičce první sněženky ze zahrady, které jsem  mu natrhala k narozeninám….“Věříš, že po smrti přijde  vzkříšení?“ zeptala jsem se ho. Podíval se na sněženky a řekl: „To uvidím.“

Jana (snacha)