Projev při pohřbu faráře A.Mikoláška
Kurátor sboru Jaromír Vyskočil
Dnes se loučíme s pastýřem Českobratrské církve evangelické a farářem dvakačovického sboru bratrem ThDr. Adrianem Mikoláškem. Nechci mluvit o mrtvém těle, ale o člověku, kterého budeme mít ve své mysli stále jako mladého, ke kterékoliv službě ochotného.
Nemohu začít jinak, než si připomenout dobu, kdy jsem bratra faráře poznal. Bylo to na konci roku 1961, kdy dvakačovickou faru musel násilím opustit bratr farář THDr. Antonín Verner – byl uvězněn. Uprázdněný sbor hledal nového kazatele a nalezl jej v Pusté Rybné. Tam Mikoláškovi bydleli a bratr farář v tomto prostředí nabíral síly po delší nemoci. V prvních měsících roku 1962 přijel několikrát kázat k nám do Dvakačovic a 13. května 1962 ve 2 hodiny odpoledne senior chrudimského seniorátu bratr farář František Dobiáš ze Semtěše slavnostně uvedl v úřad za kazatele sboru Adriana Mikoláška. Kázání, které v tuto neděli bratr farář Mikolášek přednesl, bylo na text ze Zjevení Janova 2,10, kde si vybral pouze dvě slova: Budiž věrný! Dnes, kdy jsme zde shromážděni po téměř 30 letech, vidíme, že slovu, které tehdy přednesl, opravdu zůstal věrný.
Tehdy ještě mladý, čtyřicet jedna letý, ale už zkušený pastýř, se snažil navázat v práci na svého předchůdce, znamenitého teologa a filosofa.
Vedle své práce kazatelské se pustil i do prací stavebních, kde byl hlavním organizátorem opravy kostela, různých úprav na faře a stavby nové garáže.
Po celé církvi byl znám jako cestovatel. A to nejen po naší vlasti, ale téměř všech zemí Evropy. Jeho zásluhou se nám otevřely dveře železné opony a mohli poznat svět bratří sester v NSR, Rakousku, Francii, Švýcarsku, ale i Polsku a NDR. Dnes bychom asi těžko spočítali, kolik z nás mohlo na vlastní oči vidět místo v Kostnici, kde ukončil svůj život náš Mistr Jan Hus.
Na těchto místech vznikala mnohá přátelství, která trvají i dodnes. Důkazem toho je i delegace sboru s Furdenheimu nedaleko Strassbourgu.
Byl kazatelem vskutku mezinárodním. I zde na této kazatelně jsme mohli slyše kazatele nejen ze zemí sousedních, ale i černé pleti.
Nepravidelně první neděli v měsíci připravoval odpolední setkání, na která zval řečníky z různých oborů činnosti. Bývala to odpoledne biblická, politická, národnostní, pěvecká, cestovatelská a podobně.
Pastorace, to byla služba, které bratr farář dal nejvíce času. Kolik vykonal návštěv rodin ve sboru, v nemocnicích, v domovech důchodců a podobně, dnes již nikdo nespočítá.
Staral se nejen o nemocné, ale když bylo třeba, administroval s velkou péčí uprázdněné sbory – Opatovice, Bukovka, Holice.
Rád navštěvoval sbory v církvi při různých příležitostech; sborové dny, ordinace a instalace kazatelů, různá výroční shromáždění církve, evangelického díla a podobně. Zde všude navazoval nová přátelství.
V našich shromážděních, ale i v rodinách, máme vždy při sobě dvě knihy. Bibli a zpěvník. Bratr farář pokračoval v bádání o Samaritánech a 23. června 1986 byl slavnostně promován na ThDr.
I ve zpěvníku máme několik písní, které přeložil a rádi je zpíváme.
Bratr farář nebyl velký hudebník. Sám nehrál na žádný nástroj. Ale často dával pohyb zvonu, aby jeho hlas oznamoval do okolí, že se cosi událo.
25. března odpoledne se zvon opět rozezněl, aby nám oznámil tu smutnou skutečnost, že bratr farář nás předešel do Božího odpočinutí.
Lidský věk je ohraničen dvěma daty – narozením a úmrtím. To první každý z nás známe a to své nikdy vědět nebudeme, u bratra faráře Mikoláška už známe obě.
Nakonec bych dokončil započatý text instalačního kázání: Budiž věrný až do smrti a dámť korunu života.
Děkujeme v tuto chvíli za vše, co vykonal pro sbor, seniorát i celou církev. Děkujeme sestře farářové za trpělivost a pochopení pro práci svého manžela. Bude Vám, zarmoucená rodino, ale i nám, celému sboru, chybět.
Dvakačovice, 2.4.1992