Obr.1. Sedím tátovi na kolenou a ruším ho při studiu a ze šuplíků a skříní tahám
knihy a hliněné destičky se záhadnými znaky.
Obr.2. Vykláním se přes zábradlí v zásmuckém kostele a ruším posluchače jeho
kázání tím, že jim na hlavy pouštím angorské chlupy ze svetru. Na zdi za ním
jsou jiné znaky a divím se, jak jsou rozděleny.
Obr.3 Zpíváme s ním na Polských hranicích francouzské a polské písničky.
Táta nás má v péči, protože máma je v porodnici. Plánuje jména pro tři
dcery – Viru, Naději a Lásku.
Obr.4. Táta opravuje rytmus ruské básničky táta ta táty ty táta …Škoda, že nám rodný jazyk své matky přiblíží teprve v době, kdy nás vysílal do NDR.
Obr.5 – poslední. Jdeme chodbou nemocnice a táta nás vítá.
David (syn)
