Adrian měl vypravěčský dar – Lýdie Mamulová březen 2021

Adrian jednou začal vyprávět, jak jel svým trabantem a najednou vpravo z vysoké meze vyskočil zajíc, prorazil u trabanta přední sklo a skončil na zadním sedadle auta. Adrian neváhal a zajel autem i se zajícem rovnou do autoopravny. Věnoval vyplašeného zajíce vedoucímu, jako „diško“ a tak se na počkání vrátil opět se sklem.

.Když skončil vyprávění, rozloučili jsme se a odjeli naším fiatem na Vysočinu. Do Prahy jsme se vraceli pozdě večer. Auto jsem řídila já, byla tma a pršelo. Projeli jsme Novým Městem na Moravě, déšť zesílil a Honza vedle mě usnul. Blížila jsem se po rovině k lesu, když jsem zahlédla svítící oči. Byla to srnka, která se rozhodovala jestli přejde na druhou stranu silnice. Kvůli lijáku jsem se bála zprudka zabrzdit, ale zpomalila jsem. Když jsem ji míjela, rozhodla se jít. Skočila mi před auto a já zprudka zabrzdila. „Co se děje?“ vyskočil ze sedadla Honza.

„Srnka, … srazila jsem srnku.“ říkám.
Honza se otočil na zadní sedadlo auta … a hledal srnku.
Bylo mi to hned jasné.
Adrian uměl vyprávět opravdu strhujícím, nezapomenutelným způsobem.

Pozn.redakce.

... první jízda tátovým zánovním trabantem skončila …  u poražené dopravní značky „Tato silnice se v zimě neudržuje“

Táta byl velkým přítelem techniky .. jen technika nebyla přítelem jeho.

Jak bych mu přál dnešní nejen telefonování ale i knihovny v internetu a hlavně Evropu bez hranic.

Často se říká, Adrian nade vše rád cestoval. To, co dnes nabízí cestovky to jistě nebylo. Jako básník dokázal očima vidět jak zmíněné sněženky tak vlnobití Atlantiku. Důvod pohybu bylo ale naprosto vždy „setkání“. Jako farář se tomu říká „návšťevy“. Nejdřív pěšky. Po jeho drobné dvouleté epizodě s TBC mu bratr z Francie koupil mopeda. 

Na něm se ale v zimě nachladne .. po invalidním pracovním důchodu na Vysočině se zmohl na Velorex trojkolku ale ta mu oznámila že tu zatáčku nevybere. Prý by to chtělo skutečné auto .. pamatuju se jak máma v noci hlasitě brečela, že utratil všechny úspory. I ty byly jen na „staré, ojeté“ Zza měsíc si auto kleklo. Několik vesnických odborníků klečelo

Nevím, kam zmizelo, opravdu vypadalo jako skutečné auto, s dlouhým černým čumákem a startováním na kliku. Myslím něco jako Tatra Z.. V každém případě kdyby zůstalo v garáži, dostal by dnes i za nepojízdného oldtimera tři nové Fabie.  Mezitím pak jezdil autobusy a ostatní došel pěšky. Škoda že táta sam nezůstal v garáži déle. Ještě si nepřipadám tak oldtimer a je mi už o dva roky víc než jemu. …Co bychom dnes za něj dali.