Děda
Hodný. Děda Adrian byl hodný. A taky laskavý. A moudrý a vzdělaný. Trpělivý. Měl krásný úsměv a smích. A smysl pro humor. Připadal mi hrozně vysoký, hlavně v taláru. A měl velké uši. A oči. A ty se mu často klížily únavou.… Read more
Připojuji se k vzpominkam meho bratra Bohdana. Sice si na dědu Adriana pamatuju lepe, ale po emigraci rodičů jsem ho moc často nevídala. I proto, že pozvání k nám vždy využil na cestu kolem Evropy. Nějak jsem toho nelitovala, spíš jsem obdivovala jeho dobrodružství. … Read more
Na dědu Adriana nemám mnoho vzpomínek. A až na jednu výjimku většina z nich vychází z příběhů ostatních smíchaných s mou vlastní představou o osobě, kterou jsem se v dětství kvůli geografické distanci neviděl často a jen krátce.
Zdá se, že kromě své oddanosti vědecké práci měl děda výrazný smysl pro nevšední, ale nicméně vzácné věci života.… Read more