Vánoční vzpomínka na našeho pana faráře v den mučedníka Štěpána
ThMgr Blažena Kohoutová,…konfirmandka …

Probírám maminčinu krabici fotek a vybírám několik vánočních z dětských vánočních slavností konaných ve Dvakačovickém sboru vždy na Štěpána. Byl to pro nás vždycky velkolepý sváteční den. My, kteří jsme byli ze vsi, připravovali jsme před vánocemi s panem farářem vánoční strom. Byl vždy pořádně velký a zdobil se speciálním systémem, na který pan farář dohlížel a vštěpoval ho generacím. Nahoru hvězda a malé ozdoby, ve středu střední, dole velké. Světlejší nahoru, tmavší dolů, v každé oblasti. Nahoru bílé svíčky, do středu žluté, dolů červené. Řetězy pravidelnými obloučky po větvích a pak od hvězdy směrem dolů po konečcích větví a pravidelně. Část řetězů byla ze sněhových pusinek, které dělala každý rok naše prateta a pak naše babička a teta Marie. Po vánocích pan farář odpočítával pusinky a rozdával dětem po náboženství. Nosil je s sebou v tašce.  Není ani jeden rok, aby si někdo další na jeho systém  a na sněhové pusinky nevzpomněl.  To je takový vnější pohled.

 Když o tom přemýšlím, že Dvakačovice byla okrajová obec, kam se veřejnou dopravou z většiny míst sboru nebylo možné dostat, stoupá můj obdiv k němu každým rokem.  V době nejhutnější totality jezdil i chodil pěšky pan farář po jednotlivých rodinách, vyučoval děti nebo jen udržoval kontakt. Před vánocemi  rozdával všem básničky a připravoval děti na velký den- na dětskou vánoční slavnost. Nebyla možnost vyzkoušet vše na generálce. Většina dětí se viděla až na slavnosti. Pan farář velkoryse zval i přijíždějící členy rodin, takže na dětskou vánoční slavnost opravdu sborová místnost, kancelář a chodba praskaly ve švech. Jako dítěti mně to připadalo famózní! A pan farář nesmírně laskavý. Provázel slovem, on jediný měl celkový koncept v hlavě,  vyvolával a trpělivě napovídal. Malé děti brával na klín, aby se tolik nestyděly odříkat svou báseň. K tomu společné tradiční vánoční písně, které při tom počtu měly úplně jinou sílu.  Pro všechny děti byly na konec slavnosti připraveny knížky s vepsaným věnováním sboru. Pan farář měl vždycky ještě pár schovaných pro neočekávané hosty, aby nikdo neodešel bez dárku. K tomu sáček s ovocem a cukrovím, které mládež rozdávala. K celkovému obrazu zbývá ještě podotknout, že všechny návštěvníky slavnosti vítala a vyprovázela hernhutská hvězda umístěná ve vestibulu tak, že ji bylo vidět už z dálky z ulice. Na chodbě a pod schodištěm nádherné velkorysé naaranžované vázy větví smrků a vejmutovek s listím dubu a buku. Bylo to celé symbolické, lidi ty symboly opravdu provází dál životem, i když řada z nich žije v zahraničí a nebo do sboru ani církve pravidelně nechodí. Myslím na to, jak to bylo celé silné, a shodují se s řadou mých přátel a známých: Bylo to celé plné velké Boží lásky a Adrianovy velké a velkorysé lásky a bylo to to nejlepší zvěstování v nejširším možném záběru. Byla to neuvěřitelná misie v době komunismu.

Tehdy jsem si to tak neuvědomovala, ale on byl prototypem venkovského pastora.